Z trochu dávnější historie
V nejstarších dobách byla nejen temena hraničních hor, ale i jejich úpatí pokryta hustým, někde až neproniknutelným pralesem, jímž vedly jen úzké, těžko schůdné stesky. Tento pohraniční hvozd by královským majetkem. Král nechával na významných stezkách budovat zemské strážní hrady a osazoval je svými věrnými k ochraně zemské hranice. Tak vznikl při Všerubské stezce i hrad Rýzmberk. Na rozsáhlém rýzmberském panství a v bezprostřední blízkosti hradu vznikla postupně nejen trhová osada Kdyně s farním kostelem (poprvé zmiňován v roce 1384) a hospodářským stavením, dodnes zvaným Zámeček, ale také další osady, ve kterých se usazovali lidé, živící se řemeslem a zemědělstvím.
Jméno obce dávají minulí kronikáři a historikové do souvislosti s nedalekým hradem. Výrobce zbroje „brnieř“ měl pravděpodobně na zdejšim potoce hamr a jeho pozemky bylo jeho „brnířovo“. Ostatně jen velmi málo místních názvů lze vysvětlit jinak než domněnkou či pověstí. Obec vznikla postupně při potoce, který pramení pod Dobrou horou (640 m) . První dochovaná zmínka o obci je z roku 1508 v souvislosti s prodejem hradu Rýzmberk. Berní rula (soupis odváděných daní) z let 1651 –55 uvádí v obci Brnířov 37 žijících občanů.(nepočítali se děti a čeleď), 7 sedláků, 5 chalupníků, 1 zahradník(domkář). V té době bylo okolí porostlé hlubokým tzv. Svatováclavským lesem. Obdělávané půdy bylo jen málo.Další záznam o obci je v prodejní smlouvě Rýzmberského panství paní Polixénou z Lobkovic „Lomikarka“ (vdova po nechvalně proslulém Lomikarovi). Zde je uváděn počet domů 22. V Tereziánském katastru z roku 1713 se udává v obci Brnířov 17 hospodářů s obhospodařovanou půdou o rozloze 472 srychů (1 strych = 0,2877 ha), 1 kovář a 1 tesař. V záznamech Urbáře koutského (1725) a Josefského katastru (1789) je uvedeno již jmenovité osídlení jednotlivých domů. Pozemková kniha je vedena od 19 století a již přesně dokumentuje vlastnictví a prodeje nemovitostí a ostatního majetku.
Pro zajímavost:
v roce 1839……..30 domů 283 obyvatel
v roce 1899……..47 domů 298 obyvatel
Od roku 1854 stojí na návsi Kaplička sv. Martina.Výhodnost položení obce umožnila místním usedlíkům již od roku 1832 využívat pošty ve Kdyni, od roku 1871 telegraf a od roku 1888 železnici (trať Domažlice Klatovy). Na začátku 20. století je v obci 48 domů, ale jen 12 rodin se živí pouze zemědělstvím, ostatní provozují vlastní řemeslo nebo pracují v kdyňské továrně. Do bojů 1. světové války bylo povoláno 54 mužů, z nichž se 3 nevrátili.
Historie nedávná
Od roku 1919 byla v obci vedena kronika obce Brnířova, která podrobně popisuje život v obci do roku 1945. Válečná léta byla zpracována později. Několik základních dat z toho období:
V roce 1919 obec Brnířov udává 54 domů s 339 obyvateli (všichni Češi). V roce 1930 již 66 domů a352 obyvatel (z toho 2 Němci). V tomtéž roce bylo na návsi vysázeno 8 lipek k 80. výročí narození pana prezidenta Masaryka. Elektrifikace celého Brnířova se uskutečnila v roce 1922. Kulturní život probíhal zejména v dobrovolných spolcích (Včelařský spolek – 1905, Sbor dobrovolných hasičů – 1902). Za 2. světové války patřil Brnířov do protektorátu . Snaha o poněmčení příhraniční obce se protektorátním úřadům nezdařila. Nikdo z Brnířovských občanů nabídku na změnu příslušnosti nevyužil. Odboj v obci prováděla komunistická buňka především jen roznosem letáků. Ale i tato činnost z obavy před represemi brzy skončila. Osvobození americkou armádou uvítali všichni občané 4. května 1945.
Včerejšek
Poválečná léta proběhla ve znamení nadšení ze založení prvního JZD v republice. Jiný pohled měli ti násilně zkolektizovaní. Přístup se také změnil zasahováním lidí, kteří o hospodaření pranic nevěděli. Prvotní nadšení místních lidí nemohl podpořit ani Řád republiky. Hluboký vztah k půdě a hospodářství však nutil lidi překonávat nepřízně osudu a družstvo vždy hospodařilo úspěšně a bylo představováno veřejnosti jako symbol úspěchu tehdejšího národního hospodářství. I v letech 1960 –1990, kdy spadala obec pod správu Kdyně, působil zde samostatný občanský výbor, Sbor dobrovolných hasičů, Svaz žen, Červený kříž, díky jejichž činnosti se dále udržovaly lidové zvyky, velikonoční drkání , masopustní průvody. Jiné se vytvořily např. Brnířovský parez, Veselice na rybníce.
Dnešek
Po roce 1989 se život opět změnil. K osamostatnění obce došlo v roce1990 na základě lidového referenda. Za předcházejících 12 let stačil starosta se zastupiteli obce plynofikovat obec, rekonstruovat kapličku, ze staré hasičárny vytvořit Hasičský klub, provést nákladnou opravu a vyčištění rybníka, zřídit dětské hřiště, z půdních prostor mateřské školky vytvořit důstojnou reprezentaci obce - Obecní úřad a zařídit mnoho dalších neméně důležitých věcí zpříjemňujících život Brnířováků.
O zábavu a kulturu se mimo své povinnosti stará v obci Sbor dobrovolných hasičů s Radou žen. Veselice na rybníce a oslava výročí hasičů nahradilo Setkání rodáků. Nezapomíná se ani na lidové tradice. Brnířovští turisté(neorganizovaní) pořádají již několik let Novoroční pochod na Štefle a prvomájový výlet po blízkém i vzdálenějším okolí.
Více informací, vzpomínání pamětníků a fotografií můžete najít v brožované knize Marty Zemanové BRNÍŘOV, která je k dostání (již v omezeném počtu) na obecní úřadu. Zde uvedené informace jsou čerpány právě z této knihy se souhlasem autorky.
Článek o historii Brnířova převzala dne 19.3.2007 internetová encyklopedie WIKIPEDIE.